Historie psaná žárem výhně

10.12.2020

Posledním majitelem kovárny byl rod Zemanů, který ji koupil v dražbě roku 1847, odtud často používaný název Zemanova kovárna. Rodovou tradici uzavřel Emil Zeman, jenž sem podle pamětníků docházel až do roku 1953. Poté dílna chátrala a dokonce jí hrozila demolice.

Naštěstí se její záchrany ujali místní turisté, kteří ji opravili k dalšímu užívání. Kovárna se stala kulturní památkou a jako úplně poslední tady do kovadliny bušil holešovský rodák Pavel Ševeček, jenž se doma i v cizině proslavil luxusními noži vyráběnými z damascénské oceli.

V roce 2012 zde vzniklo Malé muzeum kovářství s původním, stále funkčním vybavením. Expozice má tři části. V samotné kovárně se dozvíte mnoho zajímavého o její historii a provozu. Zároveň si prohlédnete nástroje a vybavení instalované tak, abyste nabyli dojmu, že dílna stále jede a mistr kovář jen na chvíli odešel. Středem pozornosti bývá velký měch, který přiváděl do výhně vzduch a zvyšoval teplotu ohně. Ovšem největší zvláštnost představuje „tajná“ chodba, jejíž vchod se nachází přímo pod výhní. Chodba vede k protějšímu hostinci U Cabiša, ale po několika metrech končí a dále už je zasypána. Nahlédnout do ní můžete prostřednictvím osvětlení a zrcadla.

Návštěva bočního přístavku vás seznámí s kovářskou a podkovářskou tradicí v Holešově. A protože místní kováři byla opravdu zruční a všestranní řemeslníci, můžete si prohlédnout nově restaurovaný hodinový stroj pocházející z věže holešovského zámku. Stroj je zhruba 200 let starý a skládá se ze 137 dílů., přičemž rám a hřídele byly ručně vykovány a vypilovány ze železa.

Závěr prohlídky patří druhé půlce kovárny, kde kovář a jeho rodina bydleli. Jejími součástmi jsou jizba a komora vybavené předměty lidové kultury, které připomínají, že Holešov se nachází na pomezí Valašska a Hané.

https://www.holesov.info

Zdroje: https://www.holesov.info; www.kromerizsky.denik.cz

Foto: https://www.holesov.info 

« Zpět